Tomáš Grepl: V základní části jsme odvedli maximum

Tomáš Grepl: V základní části jsme odvedli maximum 25.2.2021

Únorová reprezentační pauza se pomalu blíží ke svému konci a již v sobotu jsou na programy zápasy nadstavbových skupin Kooperativa NBL. Děčínští Válečníci skončili po základní části na 8. místě s bilancí 8 výher a 14 porážek, což znamená, že budou hrát skupinu A2 a bojovat o předkolo play-off. O zhodnocení základní části jsme požádali trenéra týmu, Tomáše Grepla.

Jak byste zhodnotil základní část?
Sezóna je rozehraná, jsme na osmém místě a budeme hrát skupinu A2. Kdyby se ovšem během sezóny nezměnil herní systém, hráli bychom skupinu A1. A kdyby mi někdo před sezónou řekl, že v 21. kole budeme ještě bojovat o šanci být v první šestce, bral bych to všemi deseti. To se nakonec nepovedlo, takže to beru jako dílčí neúspěch, ale čeká nás ještě hodně zápasů, chceme si zahrát play-off a kdyby se toto povedlo, sezónu by to výrazně vylepšilo. Výher mohlo být samozřejmě více, protože v některých zápasech jsme si je i zasloužili. Ale na druhou stranu jich mohlo být také méně. Takže konečná bilance tak nějak odpovídá našim výkonům. V základní části jsem já jako trenér, hráči i management fungovali velmi dobře a udělali jsme maximum pro co nejlepší výsledky. Je pravda, že ty v poslední době asi neodpovídaly tomu, co bychom očekávali, ale máme v týmu hodně mladých hráčů a zkušení matadoři, kteří nesli tíhu v minulých sezónách, jsou už bohužel pryč.

Které zápasy byly z vašeho pohledu nejvíce povedené?
Velmi se mi líbil zápas v Brně, kde jsme podali jednoznačně nejlepší výkon v sezóně a měli jsme tam vyhrát. Ale nakonec to z různých důvodů nedopadlo. Líbil se mi také domácí zápas s Brnem, kde oba týmy podávaly výborné výkony. A spokojený jsem byl také se dvěma domácími zápasy s Pardubicemi. Ten první byl v rámci finále poháru AAC, kde zazářil Jakub Houška čtyřmi trojkami, druhý pak mezi vánočními svátky, který jsme urvali pro sebe v prodloužení. V těchto zmiňovaných zápasech jsme předvedli hraniční výkony, škoda jen, že jsme to nedokázali zopakovat častěji. To nás stálo dvě, tři výhry, které nám teď chybí.

Asi vám také chybí fanoušci, že?
Doufáme, že se situace bude zlepšovat a diváci se na své sedačky vrátí co nejdříve. Naši fanoušci nám opravdu chybí, protože domácí prostředí v Děčíně dělá svoje. I tady je možno hledat důvod některých porážek. Chybí nám ta energie z diváků, kteří byli vždy naším šestým hráčem.

Má sezóna pro vás nějaké překvapení?
Jen málokdo asi počítal, že takhle dobré výsledky bude mít USK Praha, Hradec Králové nebo Kolín. Obzvlášť Kolín zatím zvládá sezónu velmi dobře, hraje pěkný basketbal a zatím se nenašel tým, který by ho vyloženě přehrál. Na druhou stranu, fanoušci, kteří tolik nevidí do vnitřního rozpoložení klubů, asi čekali náš tým trochu výše, také Svitavy měly být na lepší příčce.

Jaká je celkově tato sezóna v době covidové pandemie?
Nechci hodnotit soutěž ani soupeře, budu mluvit jen o Děčínu. Když jsem dostal nabídku na trénování Válečníků, věděl jsem, že Děčín má nastavenou novou strategii, protože se upravuje rozpočet směrem dolů, což znamená, že bude plno mladých hráčů. A ti když nemají možnost hrát první nebo druhou ligu, což nyní nemají, je to pro nás zásadní problém a letošní sezóna je ze sportovního hlediska katastrofou. Ono to všechno začalo už ale v minulém roce, když jsme 7. března hráli poslední zápas a další až v polovině srpna v přípravě proti Zelené Hoře. To je půl roku bez utkání pro mladé hráče, kterým jednoznačně jen trénink nestačí! V září jsme pak hráli finále Alpe Adria Cupu s Pardubicemi, takže letní příprava byla zaměřená spíše herně, k tomu po dvou zápasech v novém ročníku Kooperativa NBL jsme jako tým museli do karantény. Pak jsme odehráli jeden zápas a následovalo kompletní přerušení celé ligy. Ze sportovního hlediska je to zkrátka tragédie, což se odrazilo na našich horších výsledcích. Ale záleží, jakou optikou se na to díváme.

A jak se tedy na to dívat?
Že tým odvedl své maximum, občas dokonce šel nad rámec svých možností. Vždyť v současné době máme jen tři zkušené hráče, zbytek je od dvaceti čtyř let dolů. To je opravdu velmi mladý tým. Proto tvrdím, že v klubu odvedli všichni maximum, ale na lepší než osmé místo to nestačilo. Strategie klubu je ale nastavena dlouhodobě, a tak to chce mít s námi trochu více trpělivosti.

Máte trpělivost s mladými hráči?
Mám, ale chvílemi se moje frustrace promítá do tréninků i zápasů. Mladí hráči by měli "žrát" palubovku, a ta palubovka by pod nimi měla ještě hořet. Jenže tohle se neděje. Práce s mladými mě samozřejmě baví a jsem rád, že mi Děčín tuhle šanci dal, ale musím se přiznat, že mé trpělivosti je už někdy méně. Myslím si, že tým by mohl svoji hranici posunout výš, mohl by mít větší konzistentnost, odstranit ve výkonech sinusoidu a tím by mohl získat o několik výher více, což pak může hrát v tabulce zásadní roli. Mladí by zkrátka měli už pomalu přebírat od zkušenějších prapor Děčína a nést ho dál.

Je tedy u mladých hráčů nějaký progres?
Byl bych špatný trenér, kdyby tam žádný nebyl. Ale jsou dvě věci, které mladé hráče zase trochu srážejí zpět. Tou první je covid, který jim znemožňuje hrát v nižších soutěžích, druhou je pracovitost, která by měla být větší. Ale tohle je problém, který provází všechny sporty. Nedávno jsem mluvil s kamarádem, který zná hráče v Ústí nad Labem, jenž odešel do Dukly Praha. Tomu hráči se v Praze strašně líbí, protože je tam pětadvacet skvělých fotbalistů a klub jim natáčí všechny tréninky a dělá z nich rozbory. Jenže proč se musí natáčet tréninky? Vždyť když bude každý hráč odvádět na tréninku maximum, nemusí se nic natáčet. Ale už i my v Děčíně občas tréninky natáčíme, a to jak při hře pět na pět, tak při individuálních činnostech, protože pak můžeme jednotlivým hráčům ukázat, že tomu na tréninku nedali sto procent. Že jsou líní, že nedělají to, co mají dělat. A to mě frustruje, protože mladí hráči musí být tlačeni ze všech stran, aby podali maximální výkon, místo toho, aby ho podávali sami bez donucování.

Co říkáte příchodu pivota Nikoli Šćekiće?
Hoříme pod košem a celou dobu jsme hledali někoho, kdo by nám pomohl. Jmen na trhu je plno, ale vždy rozhoduje cena. V průběhu sezóny se objevila skupina hráčů s opravdu nízkou cenou, a my jsme si z ní vybrali Nikolu. Na jeho příchod přispěl jeden ze sponzorů, ale výkony odpovídají jeho ceně. My mu samozřejmě dáme ještě šanci, protože přijít do nového týmu v rozehrané sezóně není úplně jednoduché. Když ale budu upřímný, od jeho angažování jsme si představovali trochu více.

Nyní vás čekají boje ve skupině A2. Dali jste si nějaké cíle?
S mladým týmem není jednoduché plánovat konkrétní množství výher nejen kvůli následnému tlaku. Rozhodně ale musí být cílem dostat se do play-off. Co ale rozhodně uděláme, že odmakáme všechny zápasy na maximum s co nejmenšími výkyvy. A pak věřím tomu, že jsme schopni nějaké výhry urvat. Musíme zopakovat ty dobré výkony ze základní části a předvádět basketbal, na kterém na tréninku neustále pracujeme. Tady nás ale tlačí bota, protože se nám stále nedaří obrana. Nejsme zatím schopni urvat zápas obranou, když se nám v útoku tolik nedaří. Na defenzívě jsme hodně pracovali v této reprezentační pauze a snad se nám to podaří přenést i do zápasů.

A jak vnímáte nezkušenost svého týmu?
U nás máme tři zkušené borce, což jsou Pomikálek, Ježek a Šiška, zbytek týmu jsou pro mě jako pro trenéra nezkušení, mladí hráči. Ti zkušení své role zatím zvládají dobře a mají se spoluhráči trpělivost, mnohdy větší, než já, ale na druhou stranu bych chtěl, aby byli trochu větší "rafani" a do mladých víc zajížděli. Aby jim řekli, co dělají špatně, co mají příště udělat lépe. Mladí z poslední dekády jsou totiž pro sport katastrofa a my musíme pečlivě vybírat typy hráčů, protože Děčín jsou Válečníci a mít měkkého hráče mezi Válečníky prostě nejde. Toho válečnického ducha musíme do nich pracně dostávat. Nejsme v tom ale sami, protože když se podívám napříč KNBL nebo první ligou, tak tam dalšího Landu, Soukupa, Houšku nebo Striu zkrátka nevidím.

Nahoru