Válečníci v předvánočních dnech museli skousnout vyřazení z evropského poháru Alpe Adria Cup i ligovou porážku od Hradce Králové. Pak si ale náladu spravili v osmifinále Českého poháru mužů, kde porazili v derby ústeckou Slunetu, poté zvítězili v ligovém střetnutí na palubovce třetího USK Praha. Snad se tedy blýská na lepší, a ke zhodnocení účinkování v Evropě jsme požádali trenéra týmu, Tomáše Grepla, o rozhovor, ve kterém jsme si povídali nejen o AAC a Českém poháru, ale také o dalších věcech.

Jste spokojený s vaším vystoupením v Alpsko-jadranském poháru?
Spokojeni určitě nejsme, protože se nám nepodařilo postoupit do další fáze soutěže. Nicméně, naše skupina byla ta nejsilnější z celého šestnáctičlenného pole týmů, které letos pohár hrají. Vídeň i Šenčur jsou předními celky svých domácích ligových soutěží, Inter Bratislava má zase kvalitní čtyřku cizinců a talentované slovenské mladíky. Z porážek mě mrzí nejvíce ta v Bratislavě, protože tam jsme měli na to vyhrát. Kdyby se tohle povedlo, byla by situace v tabulce naší skupiny úplně jiná. S výsledky tedy spokojený nejsem, ani s výkony, byť se nám podařilo doma porazit Bratislavu a Šenčur. Venkovní zápasy nám ale nevyšly a samozřejmě takovou kaňkou na našem vystoupení v poháru je domácí utkání s Vídní, které jsme prohráli o pětatřicet bodů.

Je to tedy pozitivum hrát evropský pohár?
Určitě, protože zápasy s evropskými celky, byť druhého sledu, jsou vždy o nabývání zkušeností. Navíc zápasy v naší skupině byly opravdu náročné, k tomu jsme museli hodně cestovat a jezdit fakt veliké dálky. Doufám tedy, že z tohoto získáme další zkušenosti, a z nich pak budeme těžit ještě v této sezóně. Škoda jen, že jsme nepostoupili a neodehráli více zápasů. Ono ale celkově jsme neodehráli dobrý podzim, z čehož pramenily změny v kádru. Kdyby to šlo vrátit, bylo by zajímavé se poměřit s Vídní, Šenčurem a Bratislavou teď, s naší současnou sestavou.

Jak jste již zmínil, Vídeň vede rakouskou ligu, Šenčur je ve Slovinsku na třetí pozici.
U Vídně se objevil silný sponzor, který do toho nasypal hodně peněz, a díky tomu si klub mohl nakoupit kvalitní hráče. K tomu stáhli ze zahraničí dva, tři rakouské hráče, členy reprezentace, které přeplatili v jejich klubech a nabídli jim ve Vídni velmi slušné podmínky. A to se přetavilo ve fakt, že Vídeň byla dlouho neporažená. Pak prohrála v Oberwartu, zápas ale provázely velké organizační problémy, narychlo sháněné testy, pak dlouhá komplikovaná cesta, pozdní příjezd, odložený začátek, atd... Teď ovšem Vídeň už opět vítězí a její kvalita je nezpochybnitelná. Zaváhala sice v derby, ale známe, jak jsou tyto zápasy specifické. Domnívám se, že je žhavý kandidát na celkové vítězství v poháru a také si myslím, že ovládne celou rakouskou ligu. Šenčur je momentálně třetí, je ale jen jednu porážku za prvními dvě týmy. Jeho cílem je skončit do čtvrtého místa, takže má rozhodně svoji kvalitu.

V čem jste podle vašeho názoru v utkáních AAC zaostávali?
Řekl bych, že jsme byli o půl kroku pozadu ve všech činnostech. Ať už útočných, nebo obraných. Znovu ale připomenu, že podle mého byly Vídeň a Šenčur nejkvalitnějšími týmy v poháru AAC, které jsem za tři roky ročníky této soutěže na lavičce Děčína zažil. Byla to pro nás skvělá zkušenost, která nás bohužel stála postup a účast ve vyřazovací části. Pro nás je každý zápas dobrý, protože pořád dáváme tým dohromady a každý těžký duel je pro nás přínosný.

Nesledoval jste po očku také další dva české zástupce v AAC?
Samozřejmě, že sledoval. Pardubice to mají rozehrané velmi dobře a měly by postoupit, Ústí už má postup hotový. Teď se mohou těšit na další soupeře, což je pro oba týmy jen dobře.

Je to asi dobře i pro celý český basketbal.
Rozhodně to dobře je, a věřím, že i pro Ústí i Pardubice. V momentálních sestavách je AAC ideální mezinárodní soutěž a je velmi dobře, že máme možnost této konfrontace se slovenskými, slovinskými, polskými a rakouskými celky. Bylo by krásné mít větší rozpočty a hrát FIBA Europe Cup nebo dokonce Ligu mistrů, ale to je v tuto chvíli jinde. Ono všeobecně, v Čechách nám začíná evropský sport trochu utíkat. A je jedno, jestli se bavíme o basketbalu, fotbalu či hokeji. Je tedy naší povinností se utkávat s evropskými týmy a pokusit se držet krok s nastavenou laťkou.

Proč si myslíte, že nám Evropa utíká?
Podle mého se máme v Čechách moc dobře a hráči nemají motivaci se dostat někam výš. Lépe řečeno - motivací asi mají, ale nejsou ochotni proto udělat ty správné věci. Tím myslím více trénovat, což znamená trávit více času na hřišti, v posilovně a tak dále. A tohle všechno samozřejmě bolí. Takže tady máme ten kámen úrazu, protože hráči jiných evropských týmů, kteří proti nám nastupují, jsou odolnější. Na tomhle musíme zapracovat co nejdříve, abychom zvýšili fyzickou i mentální odolnost našich hráčů. Pak se můžeme posouvat výš.

Přejete si, aby Děčín hrál i další ročník Alpe Adria Cupu?
Samozřejmě. Pro klub je to velmi dobrá prezentace, pro hráče je to minimálně šest velmi těžkých utkání v sezóně navíc. Věřím, že pokud bude ta možnost, klub do toho půjde i příště.

Od evropského poháru přejděme k českému, kde jste už postoupili do čtvrtfinále. Jaké to bylo hrát v úvodu proti soupeřům z nižších soutěží? Je to přínosné?
Stejně jako pro české týmy z KNBL je dobré hrát evropské poháry a mít konfrontaci, je dobré pro kluby z nižších soutěží hrát s těmi nejlepšími českými celky. První dvě kola jsme si zahráli v Liberci a Litoměřicích a myslím si, že zápasy přínosné byly. Je to ale ošidné v tom, že hráči podvědomě nenastupují koncentrováni na sto procent. Tohle se musí opravdu důkladně pohlídat, protože týmy z nižších soutěží se proti silnějším chtějí vytáhnout a už několikrát se stalo, že tým z vyšší soutěže byl zaskočen. Letos si to například vyzkoušelo Olomoucko, které o bod prohrálo s Novým Jičínem. Ostatně, ani my jsme neměli duel v Litoměřicích úplně jednoduchý, a v poslední čtvrtce to bylo myslím jen o pět, šest bodů. Zápas jsme samozřejmě zvládli, protože naše základní rotace má kvalitu mnohem vyšší než soupeřova. Další nebezpečí těchto zápasů je v tom, že když hráči nejdou do utkání na sto procent, hrozí zranění. A to nás potkalo v Liberci, kde Ty Nichols a Ondřej Šiška si poranili kotníky, a třeba u Nicholse následoval tréninkový výpadek několik dní.

Jak se vám líbilo osmifinále proti Ústí?
Každý zápas s Ústím je prestižní, a je jedno jestli je to liga nebo pohár. Náš tým si ale sedá čím dál víc, herní projev se lepší a my jsme chtěli samozřejmě vyhrát. Povedl se nám velmi hezky první poločas, ve druhém se to zdramatizovalo, protože se tam utrhnul ze řetězu Autrey. Přesto jsme zápas dotáhli do vítězného konce, což je možná cennější, než ho vyhrát o dvacet. Za výhru jsme byli moc rádi, protože každá výhra nad Ústím se počítá dvojnásob, navíc třicet minut naší hry bylo v tomto utkání na velmi dobré úrovni. Spravili jsme si chuť po prohře v Hradci Králové, kde se nám nedařilo, což bylo možná způsobeno cestováním do Šenčuru a zpět v rámci AAC. Osmifinále jsme ale zvládli a to nám vlilo energii do žil a dalo víru v úspěch pro střetnutí na USK. Tento ligový duel jsme zvládli opět díky výbornému prvnímu poločasu a celkově povedenému výkonu.

Nebyla škoda, že přišla zrovna po takovém utkání vánoční pauza?
Naopak, my už se na ni těšili, protože jsme měli náročný program, kdy jsme ve dvaceti dnech odehráli sedm zápasů. To už je veliké číslo. Hráči měli tedy tři dny volno, abychom se začali připravovat na zápas s Jindřichovým Hradcem.

Cizinci jeli domů?
Oba Američané i Holanďan zůstali v Čechách, za což jsem rád. Cestování by je stálo hodně času a bylo by to vlastně dost komplikované. Když jsme to s nimi probírali, sami rovnou říkali, že bude moudřejší zůstat tady.

Máte optimismus pro zbytek sezóny?
Letošní sezóna je pro nás všechny v klubu takovým očistcem. Děláme maximum práce, ale zatím se nám nedaří realizovat to, co jsme zamýšleli, co jsme si předpřipravili. Sport je holt takový, že se to nedá nalajnovat. Takže pro mě je teď nejdůležitější, že všichni hráči jsou zdraví, že naše tréninky mají už vysokou kvalitu, a že jsme snad na tom mentálně lépe, protože jsme dokázali několik zápasů urvat. Naším nejbližším cílem je teď 28. prosinec a domácí zápas s Jindřichovým Hradcem. Dál se zatím nedíváme. Jsme ale samozřejmě rádi, že v posledních zápasech se nám povedlo zlepšit naše výkony, a že se už nemusíme před našimi fanoušky stydět.