Tadeáš Slowiak: Děčín byl nejlepší volba

Jedním z nových hráčů, kteří v létě dorazili do týmu Válečníků, je i mladý rozehrávač Tadeáš Slowiak, syn trenéra Jana Slowiaka, kterého basketbaloví fanoušci znají především z trenérských rolí u týmů Liberce a Pardubic. Dvoumetrový Tadeáš, který přestoupil do 4. ročníku Gymnázia Děčín, je určitě příjemným překvapením ligy a jeho výkony, byť se samozřejmě najdou chyby, mají veliký příslib do budoucnosti.
• Byl basketbal jasnou volbou nebo jste koketoval také s jinými sporty?
Jako malý jsem současně s basketbalem dělal ještě judo, ale to mě moc nechytlo a já zakotvil pevně u basketbalu. A rozhodně této volby nelituji.
• A hodí se nějaké základy z juda do basketbalu?
Upřímně řečeno, oni tam žádné základy nejsou. Judo jsem dělal když mi bylo šest let a celé to bylo o tom, že jsem se s dalšími malými kluky řezal na žíněnce. Z juda jsem si toho do basketbalu moc neodnesl.
• Jaké to je dělat sport, kde otec měl trenérské úspěchy a jeho jméno je spojeno s mládežnickými reprezentacemi?
Je to dost specifické. Vyrůstám v tomto prostředí od malička, takže určité věci nevnímám, některé naopak ano, ale párkrát bylo nepříjemné být pod tlakem svého jména. Časem jsem se s tím ovšem naučil žít. A naopak si myslím, že v některých věcech je výhodou, že mám takové zázemí. Myslím si, že basketbalové znalosti, jako mám já, mnoho mých vrstevníků nemá. Navíc můj táta hrál jen krátce a většinu života se věnoval trénování, takže doma nemáme žádné porovnávání výsledků. V tomhle je moje rodina super, protože si navzájem přejeme úspěchy a stojíme za sebou.
• Opravdu jste na sobě cítil tlak kvůli svému jménu?
Když můj táta pracoval ještě na basketbalové federaci a byl šéftrenérem mládeže, tak zároveň trénoval reprezentační tým U16. Kvůli covidu a dalším věcem jsme se sice nikdy ve výběru nepotkali, protože po pandemii už ve funkci nepokračoval. Přesto jsem cítil od lidí zvenčí, že si myslí, že trenér Slowiak a hráč Slowiak znamená automaticky protekci. Doufám, že časem jsem těmto lidem ukázal, že to takhle nebylo, protože postupně jsem tento názor přestal slýchat.
• Co vůbec dělá váš otec v současné době?
Má civilní zaměstnání v Praze a současně trénuje první ligu v týmu BK Wolves Radotín. Je to nováček první ligy a tuto sezónu se nám s tátou poprvé stalo, že jsme se potkali na hřišti jako soupeři. Já totiž hraji ještě za Litoměřice a Radotín byl náš soupeř. Vyhráli jsme, ale já si výhru moc neužil, protože jsem si udělal tržné zranění na obočí a v poločase odjel na šití. Přesto to bylo příjemné, takhle se potkat.
• Jakými týmy jste prošel?
Můj táta byl trenérem BK Pardubice, takže by se dalo říct, že tam jsem začal s basketbalem. Jako rodina jsme se pak přesunuli zpět do Liberce, takže logicky jsem začal hrát za Kondory Liberec. A už v Kondorech jsem měl blízko k USK Praha, takže tam jsem začal jezdit hostovat v kategorii U12. V covidovém období jsem se přesunul do Prahy, kam jsem nastoupil i na střední školu. No, a před posledním rokem v juniorech jsem došel k závěru, že moje cesta povede do GBA Jindřichův Hradec, kde jsme se v extralize U19 probojovali až do finále mistrovství České republiky. Tam jsme ale prohráli s týmem Basket Brno a skončili druzí. A pak už přišlo angažmá v Děčíně.
• Jak vnímáte první polovinu základní části?
Je to velmi náročné, protože letošní sezóna se velmi porovnávaná s tou minulou, kdy se Děčínu dařilo a řada těžkých koncovek skončila v jeho prospěch. Letos nám to ale několikrát nevyšlo, trochu se trápíme při venkovních zápasech a bohužel také Maroldovka už byla několikrát dobyta. Ale sezóna je ještě strašně dlouhá a my uděláme maximum, abychom se dostali do skupiny A1. Zkrátka, nic není ztraceno. Navíc nás trápila nějaká zranění, máme nového hráče Cartera a tým si podle mého ještě stále úplně nesedl.
• Jak se cítíte vy jako nový rozehrávač?
Přechod z juniorské soutěže mezi muže, navíc na této úrovni, je opravdu náročný. Ale doufám, že jsem snad předčil očekávání veřejnosti. Na druhou stranu vím, že mám ve hře hodně nedostatků, ovšem každým zápasem se učím a věřím, že moje výkony budou mít vzestupnou tendenci.
• Pomáhá vám v tomto také hlavní děčínský rozehrávač Walton?
Když jsem se rozhodoval pro Děčín, jméno AJ Walton hrálo významnou roli. Od prvního dne, co jsem tady, si mě vzal AJ pod svá křídla a učí mě. A i když jen sedím během zápasu na lavičce a dívám se na něj, je to veliká škola. Ty přihrávky, které občas dává, to fakt koukám s otevřenou pusou a říkám si: "Jak to tam sakra prošlo?". AJ je pro mě veliký přínos a myslím si, že v české lize podobný hráč jako on není. Je veliké štěstí, že ho mám po svém boku.
• Nejste třeba nervózní, když si jde Walton odpočinout a vy jste na rozehrávce?
Je to těžké, ale vyloženě nervózní nejsem. Myslím si, že mám určitý dar pro dobré přihrávky, ale ještě není tak vypilovaný a na takové úrovni jako ten AJ. Je to někdy vidět, že spoluhráči čekají přihrávku, protože AJ by ji tam doručil, ale já to zatím nedokážu. Tímto se klukům moc omlouvám (úsměv). AJ také díky svým zkušenostem daleko lépe zvládá organizaci hry. Cítím, že v těchto věcech mám veliký prostor pro zlepšování a chci na tom pracovat.
• A učí vás Walton také získávat míče? On je v tomto hodně dobrý.
Celkově je známo, že Američané mají při obraně velmi aktivní ruce a mají je často na správném místě, aby získali míč. Snažím se to okoukávat a implementovat do své hry. Měřím dva metry, mám veliké rozpětí paží, takže toho musím využívat.
• Zkuste si vzpomenout, které zápasy se vám povedly?
Myslím, že se vcelku povedl zápas s Ostravou, kde jsem vymazal svoji nespokojenost se sebou z prvního zápasu s Pardubicemi. Docela mám v paměti také zápas s USK Praha. Ani ne tak kvůli statistikám, ale proto, že USK je můj bývalý klub a mě se ten zápas povedl. A snad špatné minuty jsem nezahrál ani naposledy doma proti Kolínu.
• V sobotu začne odvetná část základní části Kooperativa NBL, s čím do ní jdete?
Hned v sobotu máme co oplácet Pardubicím, které vyhrály v Děčíně po dvojím prodloužení. Vracet máme také co Olomoucku i Slavii Praha. Čeká nás hodně venkovních zápasů, ale věřím tomu, že naši bilanci zápasů otočíme zpět na kladnou.
• Řešíte vaše výkony doma? Jde si Tadeáš Slowiak pro radu za Janem Slowiakem?
Určitě si pro radu jdu, ale máme jasně nastavená pravidla. Nesmí to zasahovat do šatny Válečníků nebo do rozhodnutí trenéra Grepla. Jdu si za tátou pro radu, zajímá mě jeho úhel pohledu na daný zápas, ale nemůže to ovlivňovat herní koncept Děčína.