ŠIMON JEŽEK: JSME VESELÍ A TRÉNUJEME RÁDI

ŠIMON JEŽEK: JSME VESELÍ A TRÉNUJEME RÁDI

1.5.2020

O další rozhovor v době koronavirové jsme požádali kapitána děčínských Válečníků, Šimona Ježka, který si na něj udělal čas hned po jednom z prvních skupinových tréninků. Dorazil tradičně v dobré náladě a zhodnotil nejen sezónu minulou i probíhající střeleckou soutěž Shoot-out, ale také si dovolil zaspekulovat nad novým ročníkem Kooperativa NBL.

• Jak byste zhodnotil odehranou část nekompletního ročníku Kooperativa NBL?
Neustále jsme se hledali, pořád nám tam něco nesedělo. Ale čím víc se blížilo play-off, tím více jsme rostli. Tohle dokazuje i náš historický první postup do finále Alpe Adria Cup. Na našich výkonech se však rovněž podepsala absence dlouhých hráčů, kdy stálice Robert Landa nemohl hrát kvůli zraněným achillovkám a Pavla Grunta vyřadilo nedoléčené zranění kotníku. Ale Pavel má už operaci za sebou, kotník zatěžuje postupně více a více a snad se brzy dá do pořádku. Každopádně tyto absence byly pro nás nepříjemné a hrát bez dlouhých není sranda. Tedy sranda to je, ale jak kdy (smích).

• Troufnete si odhadnout, zda byste dokázali vylepšit vaše osmé místo v tabulce?
Několik zápasů nás ještě čekalo, takže šance tam byla. Každopádně vím, že čím blíž by play-off bylo, tím bychom hráli koncentrovaněji, protože jsme se zápas od zápasu cítili lépe a kvalita našich výkonů rostla. Ostatně náš poslední zápas s Pardubicemi, které byly sice oslabené, ale to my také, se nám povedl náramně. Takže si troufnu říct, že bychom ještě na nějaký kvalitní výsledek dosáhli.

• Možná o to více mrzí přerušení a pak následné ukončení soutěže.
Samozřejmě, že nás to mrzí. A mrzelo by nás to, i kdybychom nebojovali o play-off. Všichni máme basketbal rádi, celé město tím žije a najednou je konec, těsně před vrcholem. Ale tohle neplatí jen pro basketbal, ale jakýkoliv sport, protože všichni makáme, tvrdě se připravujeme, devět měsíců trénujeme a pak jsme ochuzeni o to nejlepší. O vrchol sezóny, o boj o medaile.

• Rozhodnutí o ukončení soutěže jste vzali vy hráči jak?
Nechci to nějak zlehčovat, ale pořád je to jen sport. Vedení soutěže se rozhodlo tak, jak se rozhodlo, a nám nezbývá, než to akceptovat. Můžeme si trochu poplakat, jak nás to mrzí, ale neuděláme s tím zhola nic. A nějak se v tom pitvat mi přijde zbytečné. U nás v klubu se naopak snažíme využít volna k individuálnímu zlepšení, nyní po uvolnění restriktivních zařízení můžeme trénovat už ve skupině, což je super. Konečně jsme byli opět pohromadě a s míčem v ruce.

• Jak jste se připravoval v době, kdy byly podmínky přísnější?
Od našeho "atleťáka" Ládi Hojky jsme dostali každý individuální plán, který jsme plnili buď tady v Děčíně nebo doma. Myslím si, že každý z nás si k tomuto plánu ještě sám přidal podle svých potřeb a priorit. Já osobně si vezmu bágl, vyrazím do lesa, kde se proběhnu a najdu si strom na nějaké cvičení. Doma v Litoměřicích mám pak veslařský trenažér, hrazdy, medicinbaly, závaží a podobně. Ale do těla si člověk může dát klidně i na rovině takovým způsobem, že po patnácti minutách vypadá hůř, než po nějakém tréninku. Vždy záleží na vlastním přesvědčení, kam je člověk v individuální přípravě schopen až zajít.

• Prý posíláte videa ze své přípravy trenérovi.
Videa posílají hlavně mladí (smích), já jsem neposlal ani jedno. Je to o důvěře. Tím nechci říct, že by trenér mladým nedůvěřoval, ale je to pro ně další motivace a taky nemají tak jistou techniku. Podvědomě budou chtít na videu vypadat co nejlépe a ty cviky budou tudíž dělat správně. My starší a zkušenější už víme, co máme a jak cvičit, co nám dělá dobře.

• Zmínil jste, že už můžete trénovat ve skupině.
To ano, ale nemůžeme být v hale a absolvovat klasické tréninky. Takže jsme venku a trénujeme manipulaci s míčem, posilujeme, pilujeme atletickou zdatnost, rychlost i vytrvalost. Musíme však dodržovat rozestupy, takže někdy to vypadá směšně. Nálada v týmu je však pohodová, tréninky sice bolí, jenže tak to musí být. Jsme veselí a trénujeme rádi.

• V minulých dnech se rozeběhla střelecká soutěž Kooperativa NBL Shoot-out, v níž některé ligové kluby nominovaly po šesti svých hráčích, kteří se pak na dálku přes videopřenos měří se svými kolegy ve střelbě šestek, trojek a hodech z půlky na koš. Mezi kluby jsou i děčínští Válečníci, jež vyhráli třetí a čtvrté kolo a dostali se do čela průběžné tabulky...
No, kdo by tohle řekl po výkonech Davida Žikly a mě v prvním a druhém kole (smích). Ale teď doopravdy... David zastřílel dobře a také já jsem rád, že jsem neudělal ostudu. Navíc jsem to měl za samé jedničky, protože jsem dal jedenáct šestek, jedenáct trojek a jednu střelu z půlky. Takže vysvědčení odpovídající mé stávající formě. Filip Kroutil předvedl ale ve třetím kole neuvěřitelných dvacet dva trojek, Ondra Šiška zase dvakrát trefil z půlky, takže celkově jsem za naše výkony moc rád. A bylo by fajn tuto soutěž vyhrát, protože by to byla náplast na to naše osmé místo v lize.

• Jak tuto soutěž vnímáte?
Mě to přijde jako super nápad. Sice tyhle střelecké soutěže příliš nemusím, ale tohle má výborný formát, má to spád a baví to. Navíc se to líbí i lidem a každé kolo sleduje jen na TVCOM okolo čtyř tisíc diváků, což je super číslo. Ta akce je skvělá pro udržení kontaktu nás profesionálních hráčů s našimi fanoušky, kteří mohou dokonce na jednotlivá kola sázet, takže určité vzrušení tam je.

• Jaké to bylo vzít po šesti týdnech do ruky míč a začít střílet na koš?
Bylo to takové rozporuplné. Primárně jsem chtěl vyhrát, sekundárně jsem nechtěl zklamat a terciálně jsem byl nervózní, přestože jsem si říkal před začátkem, že už mám nějaký věk a nebudu nervózní. Ale stejně jsem byl. Takže na začátku byly mé střely technicky špatně provedené. Přesto jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit, protože jsem se viděl s lidmi, které jsem dlouho neviděl a bylo to fajn.

• V minulých rozhovorech zaznělo z děčínského klubu, že se možná bude hrát jen s českými hráči. Umíte si představit takový ročník Kooperativa NBL?
Umím, moje představivost je bezmezná (smích). A musím říct, že by to bylo hodně zajímavé. Už jen pro sledování toho, jak by se s touto podmínkou vyrovnal ten který klub. Pokud ale nakonec takto někdo rozhodne, budeme to muset akceptovat a udělat maximum, abychom dosáhli na co nejlepší výsledek. Proto jsem rád, že se nám podařilo udržet osu týmu, tedy Pomiho (Tomáše Pomikálka), Šíšu (Ondřeje Šišku), Fílu (Filipa Kroutila) a Páju (Pavla Grunta). Já mám smlouvu ještě na rok, k tomu doufám, že se začne uzdravovat Bobo (Robert Landa) a pozvolna nám začne pomáhat. No, a pak tu máme mladé hráče, pro které by to byla veliká výzva. Dostávali by více času, otrkali by se a nasbírali zkušenosti. Pro budoucí vývoj mladých hráčů českého basketbalu by to bylo příznivé. Ano, mohli bychom se pak bavit o úrovni ligy, o nemožnosti porovnávat se s americkými hráči, ale všechno zlé je pro něco dobré.

• A na závěr bychom neměli zapomenout ještě na finále s Pardubicemi v evropském poháru Alpe Adria Cup.
Doufám, že tohle finále se odehraje, až se uvolní situace ohledně koronaviru. Zatím to vypadá, že by se mohlo hrát na začátku nové sezóny, vlastně v rámci přípravy, ale byl by to ostrý zápas o medaile. Bude také zajímavé, s jakými týmy oba kluby nastoupí, jestli se už budou moci vrátit cizinci, nebo jestli se bude hrát jen s českými hráči... Na tohle se nyní nedá přesně odpovědět, ale dohrát finále by bylo super a pro český basketbal by získání mezinárodní trofeje byl veliký úspěch. Navíc by to pro nás mohla být taková další záplata na tu ne zcela vydařenou sezónu.

Nahoru