Jednou z nových tváří v dresu BK ARMEX ENERGY Děčín je rodák z Jindřichova Hradce a talentovaný basketbalista, Michal Grill. Devatenáctiletý hráč si řekl o angažmá v dresu Válečníků mimo jiné tím, že v uplynulé sezóně jako kapitán s týmem GBA Jindřichův Hradec vyhrál extraligu U19 a navíc se stal MVP finále, kde zapsal 17 bodů a 6 doskoků, získal 5 faulů a celkovou užitečnost měl 24. Rozhovor se sympatickým mladíkem, který si vybral k basketbalu ještě náročný studijní obor, proběhl před domácím duelem s Opavou.

Kde jste Michale začal s basketbalem?
V Jindřichově Hradci. Pak jsem ale pendloval mezi Jindřichovým Hradcem, Pelhřimovem a Českými Budějovicemi, kde jsem byl v různých kategoriích a jezdil tam hrát zápasy.

V minulé sezóně jste získal extraligový titul v kategorii U19.
Řekl bych, že tohle je zatím můj největší úspěch, i když ze začátku sezóny to vůbec nevypadalo, že by se nějaký úspěch měl stát. Ale je pravda, že program akademie GBA je znám tím, že každý rok tam přijdou noví hráči a během roku se musí vytvořit tým, který je konkurenceschopný. Nám se povedlo vyhrát svoji skupinu bez jediné prohry, v nadstavbové skupině, kde se potkaly nejlepší čtyři celky z obou skupin už ale porážky přišly. Do play-off jsme tedy šli z druhého místa, ve čtvrtfinále jsme vyřadili VIVIDBOOKS Pardubice 2:0 na zápasy, v semifinále hraném na jedno vítězství jsme těsně porazili Nymburk, a ve finále jsme na Královce jasně přehráli USK Praha 87:64.

Loni jste se také podíval do NBL v dresu Jindřichova Hradce.
Ještě když Jindřichův Hradec hrál rok před tím 1. ligu, nakukoval jsem do A týmu a měl několik startů. V loňské sezóně hrál Jindřichův Hradec už NBL a já měl čtyři starty.

V nové sezóně už hájíte barvy Děčína. Jaký vítr vás zavál mezi Válečníky?
Možná za to mohl právě úspěch v extralize U19, po kterém se mi ozval pan Důra, že by mě trenér Tomáš Grepl chtěl do svého týmu. Že se vedení děčínského klubu líbí, jakým způsobem hraju. Já se ztotožňuji s válečnickou identitou, tedy tvrdou obranou a celkovou bojovností, takže jsem nabídku přijal. Přijel jsem v květnu do Děčína na try-out a nakonec to klaplo.

Nyní už hrajete stabilně za Válečníky, takže co tomu říkáte?
Mě ta atmosféra v klubu strašně sedla, spoluhráči jsou super, takže si nemohu na nic stěžovat. Jsem opravdu maximálně spokojen. Navíc se znám s Tadeášem Slowiakem právě z Jindřichova Hradce, takže to je fajn.

Na úvod sezóny jste absolvovali dlouhou sérii venkovních zápasů, jaké to bylo z vašeho pohledu?
Mě to nepřišlo nějak extra náročné, protože jsem vlastně nikdy před tím nezažil atmosféru v děčínské hale, takže jsem netušil, o co jsme přišli. Samozřejmě, že to nebylo jednoduché hrát neustále venku, ale zvykl jsem si, i to cestování mi už pak tolik nevadilo.

V dosavadním průběhu soutěže jste už dvakrát dostal do základní sestavy. Doufal jste v to?
Kdybyste se mě zeptal při příchodu do Děčína, odpověděl bych, že tohle vůbec nehrozí a nepřemýšlím nad tím. Takže když jsem se před oběma zápasy dozvěděl od trenéra, že jdu do základu, byl jsem překvapený. Je to veliká zodpovědnost vůči sobě samému, ale i vůči ostatním hráčům. Vím, že teď nesmím usnout na vavřínech, že musím dál makat, že si nemohu teď říct, že mám nějakou jistotu.

Váš zatím nejlepší bodový počin byl v Písku, kde jste dal sedm bodů. Máte ale doskoky a snažíte se v obraně.
Některé věci se příliš ovlivnit nedají. Třeba jestli střelu člověk promění nebo ne. Co se ale ovlivnit dá, je ta bojovnost. Jít na doskok, porvat se v obraně. A tohle se snažím dělat, makat a bojovat na sto procent.

Obrana byla vždy silnou stránkou Děčína, ale začátek této sezóny se příliš nepovedl. V prvním domácím zápase proti Olomoucku už to ovšem bylo lepší. Cítil jste to také tak?
Rozhodně to bylo lepší, než ve venkovních zápasech, ale určitě by to ještě šlo vylepšit. Hlavně bychom měli zapracovat na tom, aby to bylo po celou dobu zápasu, protože tam byly úseky, kdy se nám agresivní obrana tolik nedařila.

Vy jste se v utkání proti Olomoucku vyfauloval. Nedostal jste od trenéra vynadáno?
Ne, vůbec. To je asi jediná věc, za kterou nedostanu vynadáno (smích).

Co jste říkal atmosféře v hale?
Bylo to super a strašně jsem si to užil. Bylo to pro mě poprvé, takže doufám, že příště to bude stejné a fanoušci nám opět pomohou.

V Děčíně hrajete i 1. ligu mužů. Jak se daří?
Na začátku sezóny to bylo takové všelijaké, protože tým byl nový, spousta mladých kluků, z nichž někteří hrají tuto soutěž poprvé. Od toho se odvíjely výsledky prvních utkání, kdy jsme z prvních tří zápasů dva prohráli. Ale řekl bych, že se nám daří výkony stabilizovat a teď víc vyhráváme.

S tím se dá souhlasit, navíc máte na svém kontě i skvělý výsledek v Českém poháru mužů. Pochlubte se, co se vám povedlo.
V poháru jsme dostali už do třetího kola, když jsme nejprve vyřadili pražskou Stavební fakultu a potom béčko Plzně. A ve třetím kole jsme doma ve středu 5. listopadu hostili Slavii Praha z NBL a porazili jsme ji 84:72. Je zajímavé, že už před zápasem v kabině jsem říkal, že si myslím, že by to dnes mohlo být vyrovnané a máme velikou šanci vyhrát. Kluci byli víc skeptičtí, ale já jsem říkal, že výkony teď máme dobré a můžeme pomýšlet na výhru. Soudil jsem tak podle našich výsledků, když jsme třeba doma v první lize porazili v té době druhý Radotín jasně 100:67, což byla naše první stovka v této sezóně.

Co bylo klíčem k úspěchu nad Slavií?
Do střetnutí jsme nastoupili s velikou energií, která naopak soupeři chyběla vlastně celý zápas. Také jsme výborně bránili, tedy až na konec druhé čtvrtiny, kdy nám to moc nešlo. Celkově jsme ale hráli ve výborném tempu a podle mého zaslouženě vyhráli.

V dalším kole Českého poháru vás čeká ústecká Sluneta. Těšíte se?
Všichni se na tenhle zápas moc těšíme. Možná to bude podobné zápasu se Slavií, protože Slavia v posledním kole Maxa NBL porazila Ústí na jeho palubovce, takže šanci tam cítíme. Určitě budeme hodně namotivovaní, protože to navíc bude derby.

A na závěr nám prozraďte, jakou školu nyní studujete.
Studuji na Fakultě jaderné fyziky ČVUT zde v Děčíně, obor softwarového inženýrství. Je to zaměřeno především na informatiku a matematiku, což jsou věci, které mám opravdu rád. Je to těžký obor, navíc to musím skloubit dohromady s tréninky A-týmu, které se se školou překrývají. Takže musím dělat kompromisy, abych příliš nechyběl na trénincích, a ani ve škole. Ale věřím, že to zvládnu.