V dalším z řady posezónních rozhovorů jsme vyzpovídali generálního manažera BK ARMEX Děčín, Lukáše Housera, který neskrýval smutek z brzkého konce Válečníků v uplynulé sezóně a byl velmi upřímný v otázkách financí. Také se ale těší na nový ročník, jenž už snad bude normální, a to včetně diváků v hledišti.

Jaké bude vaše hodnocení sezóny, která pro Děčín skončila neobvykle brzy?
Z pohledu sportovního určitě nepřinesla úspěch. A neúspěch? Podle posledních X sezón určitě ano. Z pohledu pouze této sezóny to tak úplně nevnímám. Vzhledem ke složení našeho týmu a všem okolnostem, včetně chybějících fanoušků, kdy ti naši jsou jednoznačně hnacím motorem…Cílem ale bylo play-off a to jsme neuhráli. Postup do něj nám bohužel unikl opravdu těsně, nakonec ale unikl, takže sezónní cíl jsme nesplnili. Na druhou stranu vzhledem k tomu, jak byl tento koronavirem poznamenaný ročník náročný na shánění financí, a jak je vůbec celkově tíživá momentální situace okolo peněz, podařilo se nám dohrát s vyrovnaným rozpočtem. To je úspěch, když víme, jaké propady v našem rozpočtu byly.

Řekl jste, že sezóna po sportovní stránce neskončila úspěchem. Takže tým zklamal?
Ve sportu je to trochu jiné, než v běžném životě. Ve sportu proti vám vždy stojí soupeř, který vás chce porazit. A týmy, proti kterým jsme hráli, byly silné. Navíc za dvacet let, které jsem v Děčíně, byl letos náš tým jasně nejmladší, což znamená, že mu chyběly zkušenosti. Měli jsme také nízkou, lehkou a nezkušenou podkošovou sestavu, což bylo dáno naší momentální finanční situací. Kvůli té jsem jako správce pokladny hned na začátku sezóny řekl, že nepůjdeme do žádného risku a nebudeme zadlužovat klub. Takže bych řekl, že naše umístění bylo odrazem reality toho, co jsme si mohli finančně dovolit.

Co jste říkal výkonům mladých hráčů? Mají potenciál pro zlepšování se?
Určitě mají. Tahle podivná sezóna nám může pomoci v tom, že naši mladí budou v příští sezóně o rok zkušenější a snad více konkurenceschopní. Tým se nám podařilo posílit o dva kvalitní hráče, takže kádr je složený tak, jak si ho zatím můžeme dovolit zaplatit. Když to půjde, doplníme ho, ale to nemohu zaručit. Věřím však, že i bez případného dalšího posílení, budeme silnější, než v uplynulém ročníku.

Jak hodnotíte práci trenéra Tomáše Grepla?
Měl to opravdu těžké, ale svojí práci si odvedl. Má k dispozici hodně mladých hráčů, ale jen málo zkušených, o které by se mohl opřít. Víte, sport je v tomto někdy složitý, protože chyběl jen kousek a mohli jsme si zahrát play-off, chyběl kousek a mohli jsme skončit sedmí. Ale nedopadlo to. No, a v předkole play-off proti Hradci Králové se potvrdilo, že nám chybí zkušenosti. Takže trenér má naši důvěru a pokračuje, protože vidíme denně jeho kvalitní práci.

Říkal jste, že sezóna byla finančně náročná. Proč?
Bylo celkově méně peněz a například od města jsme dostali o osm set padesát tisíc méně, další více než dva milióny nám vypadly od partnerů. K tomu ztráty ze vstupného. To je v méně než desetimilionovém rozpočtu sakra znát. Na druhou stranu se něco povedlo naopak navýšit, ale bohužel to nevykrylo propady. Jestli to všechno bylo způsobené pouze Covidem nedokáži posoudit, ale určitě se na tom pandemie podepsala. Náš rozpočet byl tedy nižší, než jsme počítali, ale podařilo se nám ho udržet.

Je známo, že jste jako klub dlouho čekali na podporu od města. Byl to veliký problém?
Docela ano, protože každá nová sezóna se připravuje ihned po skončení té staré. Takže tu nastávající připravujeme už nějaký čas. S některými partnery už smlouvu máme podepsanou, s jinými jednáme. Ale město jako jeden z našich klíčových  partnerů  nám zatím nedokáže říct, dáme vám tolik a tolik. A v loňské sezóně nám město řeklo až letos v dubnu, kolik dostaneme, následně v květnu jsme pak peníze dostali. Chápu, že rozpočet města kolísá, ale my jsme strašně dlouhou dobu nevěděli, zda vůbec něco dostaneme. S tím se opravdu hrozně špatně pracuje.

A jak to vypadá s rozpočtem na novou sezónu?
Je to podobné jako loni, protože město ještě nezná svůj rozpočet. Věřím ale, že nás nenechá na holičkách a podpoří nás, i když je to jedna z nejnižších pomocí v celé soutěži, alespoň stejnou částkou jako v loňské sezóně. S partnery jednáme, ale zatím ani tady nevíme vše na 100 %.

Jak vůbec vzniká rozpočet klubu?
Je to postavené na třech pilířích. Jeden jsou peníze od municipalit, což jsou v našem případě peníze od města a kraje, který však profesionální sport na rozdíl od některých jiných krajů v podstatě nepodporuje. Druhý pilíř jsou peníze ze vstupného, kde si Děčín stojí velmi dobře. Bohužel v minulé sezóně se hrálo bez diváků, takže to byl další výrazný propad v rozpočtu. Na vstupném jsme schopni vybrat až milión korun, letos to bylo jen tři sta tisíc. A to ještě žádáme naše fanoušky, aby nám peníze za permanentky z loňské sezóny nechali na činnost klubu, čímž by nám ohromně pomohli. Třetí pilíř, ten nejzásadnější, jsou pak peníze od partnerů klubu.

Proč je podpora města tak malá? Vždyť Válečníci dělají Děčínu dobré jméno po celé republice.
Nechci spekulovat, jestli je malá nebo velká, každý zastupitel má své právo se k podpoře sportu vyjádřit To se pak samozřejmě odráží v tom, jak se která radnice k této problematice staví. Problém v Děčíně ale není jen u basketbalistů, je v celkové podpoře sportu. Radnice vydala na sportovní činnost zatím deset miliónů korun, což nevypadá jako malá částka, ale je to jen lehce přes jedno procento z celého rozpočtu. Přitom například v Ústí nad Labem se pohybuje podpora sportovní činnosti okolo tří procent rozpočtu, což znamená přes padesát miliónů korun. A město Ústí určitě nemá pětkrát vyšší rozpočet než Děčín. Opava je zhruba stejně veliké město jako Děčín a tamní basketbalisté dostali od radnice osm miliónů korun. Děčín je zkrátka na chvostu tabulky v podpoře od měst, méně dostaly už jen Svitavy, které ale letos oznámily svůj konec v nejvyšší basketbalové soutěži mužů. Nevím, jak je to s USK Praha, ale protože se jedná o veřejné peníze, jsou tyto částky samozřejmě dohledatelné.

Má se tedy děčínský fanoušek připravovat na konec Válečníků v NBL?
Věřím, že ne. Ale pokud by podpora od našeho města nebyla a ostatní města v KNBL podporována budou, i takový scénář by samozřejmě mohl hrozit. A není to žádné vydírání, taková je prostě realita. Ten rozdíl je oproti některým ostatním městům příliš veliký a těžko se nám potom konkuruje. Přitom náš klub s městem opravdu žije a je velmi aktivní na sociálním poli. Troufnu si říct, že v téhle oblasti hrajeme o titul pořád. To není samozřejmost. Je za tím hodně práce. I to nám ale přináší ovoce. Je to vidět například na dětské základně, kde jsme před deseti lety začali tvrdě pracovat a podle mě se nám neskutečně se nám daří. Svědčí o tom například náš čerstvý úspěch, kdy jsme pro Děčín získání titulu Sportovního centra mládeže. V roce 2008 jsme měli sto dětí, šest trenérů a rozpočet necelý milión korun. Dnes máme registrovaných dětí téměř čtyři stovky, když k tomu započítám kroužky, je to přes pět set dětí, máme třicet trenérů, z nichž už je pět profesionálů, a rozpočet na mládež je čtyři, pět miliónů. Z těch dětí jednou vyrostou hráči, fanoušci a třeba i sponzoři. I proto to má smysl. Ale tohle by nevzniklo, nebýt kvalitní práce A-týmu, který motivuje mladé hráče a zároveň přivádí budoucí kvalitní trenéry.

Co ze získání sportovního centra mládeže vlastně pro děčínský basketbal vyplývá?

Kromě povinností, jako jsou soutěže, počty dětí nebo trenérské zajištění, samozřejmě také výhody. Jednou z nich je finanční podpora na hlavního trenéra SCM. A nám se podařilo získat možná nejlepší dostupné jméno, našeho bývalého hráče a také bývalého trenéra ústecké Slunety, Antonína Pištěckého. Navíc máme nově 2. ligu mužů a extraligu U17. To jsou soutěže, které v Děčíně roky nebyly. A tohle všechno směřujeme ke dvěma cílům. Tím prvním, který máme nastavený od začátku a nikdy z něho neuhneme, je výchova dětí. Samozřejmě tím nechci říct, že nahrazujeme rodiče nebo školu, ale chceme děti naučit, aby měly rády sport, získaly disciplínu, smysl pro fair-play a přátelé na celý život. A také se v nich snažíme probudit hrdost na své město. Tím druhým cílem, který nyní dostává výraznější obrysy, je vize klubu vychovávat co nejvíc vlastních odchovanců pro A-tým. Samozřejmě to nejde počítat v desítkách a podaří se to pouze těm nejlepším. Těžko někdy bude v Děčíně „Klabzubova jedenáctka“. Ale každým vlastním odchovancem získáme mnohem víc, než jen hráče. Získáme Válečníka, který bude mít náš klub v DNA. A pokud některý hráč přeroste náš klub a přičichne s i k „většímu“ basketbalu, budeme na to náležitě hrdí.

Na konci této sezóny se v dresu Děčína přece jen objevili cizinci a byli citelným přínosem. Jak se je klubu podařilo angažovat?
Zahraničního pivota jsme chtěli od začátku sezóny, ale kvůli nejistotě peněz jsme se to rozhodli stopnout. Přitom jsme měli domluveného pivota Igora Josipoviče, u kterého už jen stačilo podepsat smlouvu. Takže jsme nakonec hráli s týmem, který jsme měli. Až v závěru sezóny se nám podařilo sehnat Nathana Bradleyho, jenž nás však nestál ani korunu. Tento příběh je hodně zvláštní, protože rodina Nathana se rozhodla podpořit jeho profesionální kariéru a zaplatila mu celé angažmá v Děčíně. Ale byla podmínka, že se to nesměl dozvědět. Tohle jsem zažil poprvé v životě. Angažmá Craiga Osaikhwuwuomwana bylo jen na jedenáct dní, takže náklady byly minimální. Ještě před nimi zde byl Srb Nikola Ščekič, ale ten zde hrál, když to řeknu zjednodušeně za "stravu a ubytování". Každopádně angažováním cizinců jsme chtěli ukázat fanouškům i partnerům, že sezónu nechceme zabalit a chceme se porvat o play-off. To ovšem bohužel o kousek nevyšlo.

Oslovil vás někdo z této trojice natolik, že byste ho chtěli angažovat znovu?
Určitě bychom měli zájem o Nathana Bradleyho a Craiga Osaikhwuwuomwana, ale oba mají na trhu svou cenu a my jsme limitováni rozpočtem. Takže jsme se rozhodli přivést Damonta Dodda, který rok nehrál a vyjde nás levněji, než například Osaikhwuwuomwan. Ten je ještě stále volný a už po těch třech zápasech za Děčín řekl, že v takhle dobré klubové atmosféře ještě nehrál a rád by se vrátil. Jenže my si ho nejsme schopni dovolit. Je to škoda, protože kdyby tady byl on i Damonte, výrazně bychom si polepšili v předsezónních prognózách. Co se týká Nathana, jsme v kontaktu, jednáme, ale je to stejný případ - musíme počkat jak se bude vyvíjet náš rozpočet. Zatím jsme tedy přivedli na pozici křídla pouze Matěje Svobodu.

Který ze zmiňovaných tří cizinců se vám jevil nejlépe?
Rozhodně Nathan. Jednak svým příběhem, kdy nikdy nehrál profesionální basketbal a k nám šel až z třetí divize americké univerzity, kde navíc neměl žádná zázračná čísla. Jenže brzy nám ukázal, že umí driblovat, umí střílet a navíc jsme zjistili, že je to skvělý chlapík. Prostě nás překvapoval jen pozitivně a nakonec se stal jedním z lídrů týmu a nejlepším střelcem.

Zmínil jste novou posilu, Matěje Svobodu...
Když tým Svitav oznámil svůj konec, Matěj byl jediným jejich hráčem, kterého jsem si uměl představit v našem kádru. Takže jsem moc rád, že se to povedlo. Věřím v jeho potenciál a doufám, že i díky němu se opět posuneme směrem vzhůru. On a Damonte jsou zatím jedinými posilami, zbytek kádru zůstává stejný. Další případné posílení závisí na finančních možnostech našeho klubu.

Na stránkách klubu se také objevila zpráva, že v týmu zůstávají David Žikla i Martin Mach.
David je u nás třetím rokem a myslím si, že v nové sezóně už stabilizuje své výkony. Martin má ještě kam růst, ale už v této sezóně se ukázal jako platným hráčem. Ono všech zlé je pro něco dobré. Takže tato podivná sezóna byla dobrá pro mladé hráče, protože dostali hodně prostoru, někteří čapli příležitost za pačesy a ukázali, že mohou růst. A to je přesně Martin Mach, jehož zlepšení bylo opravdu výrazné. Domnívám se, že už ho můžeme počítat za pevný pilíř podkošové sestavy.

Na straně odchodů je kapitán Šimon Ježek a pivot Pavel Grunt. Nešlo tyto hráče udržet?
Šimon od nás dostal nabídku, ale tu se rozhodl neakceptovat. O svém konci v basketbalu už mluvil od poloviny sezóny, přitom si myslím, že by stále byl na hřišti i mimo něj velmi platný. Ale Šimon je prostě osobnost a nakonec se rozhodl tak, jak se rozhodl. Pavel u nás byl čtyři roky, odvedl zde kus práce, ale my potřebujeme být pod košem silnější a mít tam větší "zvíře". Pavel je fajn chlap a dokáže přijmout ránu, ale nerad rozdává, což se pod košem zkrátka musí.

Jaké máte cíle do nové sezóny?
Jednoznačně postup do play-off, tam musíme mířit vždy. Dál se pak uvidí. Samozřejmě, že bychom opět rádi bojovali o medaile, ale konkurence bude veliká. Kolín bude asi opět silný, Opava má ambice hrát Ligu mistrů, o Nymburku netřeba mluvit, Pardubice mají nového trenéra a posilují, uvidíme, co předvede Jindřichův Hradec, jenž nahradil Svitavy, nečitelné je zatím Ústí, USK a další. V nadcházející sezóně bude navíc opět baráž, které se budou chtít všichni vyhnout. Dlouhé roky totiž nebyl v nižší soutěži nikdo extrémně silný, ale teď tam číhá Slavia Praha, která avizuje veliký zájem postoupit do NBL. Takže na poslední tým NBL čeká tuhý barážový boj s nejistým výsledkem.

A jak to vypadá s evropským pohárem Alpe Adria Cup?
Ten se v minulé sezóně kvůli Covidu vůbec nehrál, teď probíhají jednání a zájem ze strany klubů je. Pracujeme na tom, náš sportovní manažer Jakub Důra je celkem nově ve vedení soutěže, které má v plánu pohár posunout na vyšší level. Válečníci ho rozhodně hrát chtějí, chceme konfrontaci s evropskými soupeři a dát šanci hráčům k dalším kvalitním zápasům.

Troufnete si odhadnout, co udělá koronavir v nové sezóně?
To opravdu nedokážu. Každopádně jsem moc rád za tu výjimku v loňské sezóně, díky které jsme mohli hrát. Kdyby tohle nebylo, měli bychom veliký problém. Neměli bychom možnost plnění směrem k partnerům, fanouškům bychom sešli z očí, hráči by si asi museli najít práci. Takže díky za to, že sezóna proběhla, byť bez fanoušků byla hodně smutná, protože bylo strašně důležité, že jsme zachovali nějaké kontinuum a udrželi basketbal v běhu. Teď se už zaplať pánbůh rozebíhá mládežnický sport a je to pro nás veliká radost vidět opět naše děti s míčem. Náš klub pracoval celou dobu koronavirové krize, udělal spoustu věcí, byl v kontaktu s dětmi i rodiči a teď se nám to vrací, protože nemáme téměř žádný "odpad", tedy děti, které u basketbalu skončily. To je super. A také nás těší, že jsme byli za příklad pro další basketbalové kluby a dokonce i oddíly z jiných sportů od nás "opisovaly".

 

Video