205 cm vysoký pivot z Bosny a Hercegoviny je ve svých čtyřiatřiceti letech nejzkušenějším hráčem děčínského A-týmu. Jeho energie, tvrdost a zkušenosti jsou pod oběma koši znát, a i když nepatří k top střelcům, penzum jeho práce je velmi cenné. Prošel již mnoho kluby, naposledy nastupoval v estonském Tarvas Rakvere a letos v děčínském dresu v Kooperativa NBL zatím zapisuje 5,4 bodu a 4,6 doskoku za necelých 17 minut na zápas.

Igore, co stálo za Vaším příchodem do Děčína?
Jelikož se s trenérem Greplem známe ze společného působení v USK Praha, a byli jsme v létě v kontaktu, věděl jsem o jeho zájmu mít mě v týmu, tudíž jsme se dohodli velmi snadno a rychle. Já chtěl spolupracovat zase s ním a o Děčínu jsem slyšel jen to nejlepší.

Co jsou podle Vás příčiny dobrého vstupu Válečníků do sezóny?
Myslím, že jde o souběh několika věcí, ale z mého pohledu ty nejdůležitější jsou dobrá letní příprava, také fakt, že všichni ví přesně, kdo má co dělat, jaké je jeho poslání. Dále je to také disciplína a zodpovědnost. Jeden z nejpodstatnějších důvodů je také týmová chemie, kterou máme v šatně skvělou. 

Může reprezentační přestávka nějak ovlivnit výkon týmu? 
Věřím, že ne. Jsme dostatečně zkušení a víme, co naše práce obnáší. Proto doufám, že budeme pokračovat v dobrém rytmu i po FIBA break.

Co očekáváte od další fáze sezóny od teď do Vánoc? 
Určitě se dají čekat dobré a tvrdé zápasy, a dá se to čekat opravdu od každého duelu. Od nás očekávám, že stejně jako dosud budeme bojovat od začátku do konce, necháme na hřišti všechno a věřím, že nám to bude dál přinášet dobré výsledky. 

Nastupujute už ve třetím českém klubu, je pro Vás Česko oblíbeným státem?
Praha je srdce Evropy, tu mám velmi rád a je mým oblíbeným městem. Od doby, co mám rodinu, už ale raději žiju v klidnějších městech, jako třeba Prostějov nebo jako nyní Děčín. Mám rád zámek a další historické budovy, kterých je tu mnoho, a líbí se mi ta blízkost krásné přírody.

Dají se srovnat Vaše sezóny v USK, Olomoucku a probíhající v Děčíně?
Je to velmi těžké srovnávat. V předchozích klubech jsem byl mladší, pokaždé jsem měl jiného trenéra, tím pádem velmi odlišné systémy a způsob hry. Teď v Děčíně máme ale zatím nejlepší týmové výsledky z těchto třech sezón, a za to jsem opravdu šťastný.

Je lepší být v Děčíně jako host nebo v domácím dresu? 
Rozhodně je lepší být domácím! Fanoušci jsou báječní a já bych jim chtěl touto formou moc poděkovat za skvělou podporu a atmosféru, kterou při zápasech vytváří!

V jakých dalších soutěžích jste působil? 
Dosud jsem nastoupil v sedmi různých zemích a ve dvanácti týmech. Každý stát je jiný a každá liga je těžká sama o sobě. Pro mne asi nejtěžší byla poslední sezóna, kdy jsem nastupoval v estonsko-lotyšské lize, kde hrají týmy souběžně působící v evropských pohárech (Champions League, FIBA Europe Cup a VTB League).

Co Vaše rodina, jak snášíte odloučení? 
Když několik týdnů či měsíců nevidíte rodinu, je to samozřejmě hodně těžké, ale jsme na to celkem už zvyklí. Dosud bývali větší část sezóny se mnou v působišti, ale dcera tento rok začala chodit do školy, tak musí rodinka celoročně zůstat doma. 

Kolik je Vašim dětem a jak se tedy vidíte?
Mým dětem je šest a jeden rok. Dcerka je starší a syn mladší. Teď mě trenér v reprezentační přestávce bez zápasů uvolnil, a mohl jsem na pár dní vycestovat domů. Naopak v zimě by za mnou měli přijet oni do Děčína.

 

Video