Válečnický křídelník Filip Kroutil se velmi výrazně prosadil ve střelecké soutěži Shoot-out, která částečně vyplnila vzniklý prostor po předčasně ukončené sezóně Kooperativa NBL. A jak si "Fíla" vedl? V souteži týmů vybojoval spolu s Ondřejem Šiškou pro Děčín bronz, v soutěži jednotlivců se prostřílel až do finále, kde nestačil na opavského Luďka Jurečku, čímž oba borci potvrdili své postavení po základní části.

• V soutěži Shoot-out jste dosáhl na bronz v týmové soutěži a stříbro v soutěži jednotlivců. Jak moc si vážíte těchto výsledků?
Rozhodně jsem za ně rád, protože v sezóně už jsme kvůli pandemii žádné umístění vybojovat nemohli. Tak alespoň, že vznikla tato soutěž. Samozřejmě více bych si - hlavně v té individuální části - stříbra vážil, kdyby se soutěže zúčastnily všechny týmy. Tak třeba jindy. 

• Který z těchto výsledků je cennější?
Pro mě osobně rozhodně to stříbro. Přece jenom zní líp být druhý ze čtyřiceti dvou hráčů (nepočítaje Hradec) než třetí místo ze sedmi týmů. Tím však nechci nijak snižovat cennost ani jednoho z úspěchů!

• Jak jste se dostal do nominace Děčína?
Po odjezdu našich zahraničních borců byl počet hráčů trochu omezen. Trenéři a vedení vybrali šestici podle střeleckých dispozic a zřejmě i podle zkušeností - bylo vidět, že Děčín bere každé kolo soutěže vážně.  

• V základní části soutěže jednotlivců jste dosáhl na 76 bodů, když jste mimo jiné trefil 22 trojek (nejvíc z celého peletonu startujících), a obsadil jste 2. místo v konečném pořadí. Co stálo za tímto úspěchem?
Devatenáct let hraní basketbalu. Jinak asi nevím (smích). Možná ale také to, že jsem měl čistou hlavu a řekl si, že to prostě jen zkusím a když to nedopadne, nic moc se neděje. V tréninku je toto ale číslo, na které se dá vcelku lehce vyšplhat.

• Ve finálové části jste ve čtvrtfinále postoupil až střelou z půlky. To bylo asi psychicky náročné, že?
No dá se říct, že jsem to lehce podcenil a myslel si, že to půjde samo. Že se soupeřům úvodní kola prostě jen povedla. Ale nebylo to tak a naštěstí se mi povedlo vyřazení odvrátit. Ani zpětně si však nevzpomínám, že bych před střelbou z půlky byl nějak nervózní nebo si nevěřil, že aspoň jednu nedám. Ovšem oddychl jsem si, co tam hned první střela spadla (smích).

• V semifinále jste pak vyřadil Maděru, ve finále ale už nestačil na Jurečku. Bylo to fyzicky náročné, střílet třikrát za sebou? Co rozhodovalo o úspěchu a neúspěchu?
Rozhodně to náročné bylo. A myslím, že se menší únava projevila i u ostatních. Mě osobně už po prvním finálovém kole naprosto odešly nohy, ale to bylo důsledkem těžké posilovny, kterou jsme absolvovali předchozí den. Nechci se však na to vymlouvat. 

• Jako stříbrný ze soutěže jednotlivců jste si odnesl odměnu 20 000 Kč. Můžete nám prozradit, jak s penězi naložíte?
Doma jsem to s přítelkyní už probíral, a ve hře jsou dvě varianty. První je ta, že se dokončí nějaké malé drobnosti v bytě, na které po rekonstrukci nezbyly peníze. Ta druhá je, že se peníze uloží do kasičky na svatbu, jelikož jsme se s přítelkyní čerstvě zasnoubili.

• Budou tyto dva výsledky vzpruhou i v ligových zápasech? Podepíšou se třeba na větší sebedůvěře?
Bohužel si myslím, že nějak velký vliv to mít nebude, protože za těch několik dalších měsíců, co se opět začne hrát, už asi ani nikdo nebude vědět, že se něco takového stalo. 

• A co na úspěchy říkali doma? Dostal jste pochvalu od spoluhráčů nebo vedení klubu?
Doma byla jen chvála. Rodiče a babička s dědou prý málem rozbili monitory jaké měli nervy, ale jinak nic extrémního (smích). Gratulace od spoluhráčů a vedení se dostavily víceméně hned po posledním kole soutěže a postupu do finálové části.