Maksim
Šturanović

Místo narození:  Subotica, Serbia 

Rodinný stav: Zadaný

Předchozí působiště: Spartak, Ibon, Borac BL,  FMP,  Bosna, BCMU Pitești, CSM Galați, Kralovšti Sokoli

Největší týmové úspěchy: Bylo tam nějaké finále poháru, mistrovství základní sezóny, finále sezóny

Nejoblíbenější hala v NBL (kromě DC): Hrál jsem v NBL jen jednu sezónu, takže pořád nemám názor. Ale fanoušci Děčína byli rozhodně nejhlasitější a nejvášnivější.

Nejlepší hráč, kterého jsem kdy bránil: Nikola Jokić

Největší moudro o basketu, které jsem dosud slyšel: Popravdě, žádné mě teď asi nenapadá. Nejhloupější by asi bylo ,,míč je kulatý“

Basketbalový idol: nemůžu říct že to byl přímo můj idol, ale když jsem byl malý, rád jsem sledoval Milana Majstoroviće, který v té době hrál za mé rodné město.

Kdo tě přivedl k basketu: Nejdříve jsem hrál fotbal ale ne moc dlouhou dobu. Předtím byl (a stále je) basketbal v Jugoslávii velmi populární. Národní tým stále vyhrával jednu zlatou medaily za druhou a téměř každé dítě vzhlíželo Djordjevićovi, Danilovićovi, Bodirogovi a na ostatní skvělé hráče, kteří hráli.

Dovednosti: Nerad mluvím o své hře, protože nemůžu být objektivní a dívat se na věci, tak jak jsou. Taky umím být velmi kritický a málokdy spokojený.

Nejsilnější basketbalová stránka: Zkouším dělat od všeho trochu.

Trenér který mne nejvíce ovlivnil: Musím zmínit svého trenéra z dětství Radovana Rašo Vukovićice. On je nejvíce zodpovědný za to, že tu hru hraji. Byly chvíle, kdy jsem si nebyl jistý,  jestli je basketbal to, co chci, ale jeho víra ve mně a jeho podpora, kterou ukázal, byly klíčové pro mou kariéru.

Rada pro začínající hráče: Být trpělivý a vytrvalý, protože nic nepřijde přes noc. Užijte si to, co děláte, protože to je jediný způsob, jak dosáhnout výsledků a spokojenosti.

Nejsilnější basketbalový zážitek: Řekl bych, že to bylo v roce 2007 mistrovství Evropy v b divizi u20, kde se nám (Černé Hoře) podařilo vyhrát zlatou medaili. I kdybych neměl moc času na hraní, už jen to, že jsem byl součástí týmu a zapsal se do historie (první zlatá medaile v týmovém sportu pro Černou Horu), bylo něco, co si budu pamatovat do konce života.

Oblíbený sportovní film/kniha/dokument: Vyrůstal jsem při sledování Rockyho filmů, takže se asi dají počítat jako sportovní filmy. Vysílají několik silných poselství, která jsou nezbytná nejen pro sport, ale i pro život. Dokonce jsem slyšel nebo četl pár historek, že hráči Jugoplastiky sledovali filmy jako motivaci před jejich závěrečnými zápasy ve finále poháru mistrů (Euroliga pro mladší publikum).