autor: Jaroslav Zeman Děčínský deník

Nemocnice po celé republice se kvůli pandemii koronaviru potýkají s nedostatkem personálu. Nejde jenom o lékaře a sestřičky, ale také o pomocný personál, který pomůže ve skladech s roztříděním hromady ochranných pomůcek.

Členové basketbalového klubu BK ARMEX Děčín neváhali a dobrovolně se přihlásili v tamní nemocnici. Neklaplo to na první pokus. „Když dala nemocnice výzvu, že hledá dobrovolníky, tak jsme se přihlásili. Bylo nám ale řečeno, že hledají zdravotníky, takže nás na poprvé vlastně odmítli,“ usmál se Jakub Houška, aktuálně opět pivot děčínských Válečníků.

Asi za deset dní se ale Houškovi ozvala hlavní sestra z děčínské nemocnice Danuše Tomášková s tím, že služby Válečníků se budou hodit. „Potřebovali chlapy na fyzickou práci, jelikož jim prostě začali odpadat další a další. V tu dobu již začínal náš Á-tým trénovat a tak do se mnou šel ještě Robert Landa, Kuba Důra a Martin Janoušek. Nejvíce času jsem tam strávil s Robertem a Martinem. Potkali jsme se tam s dalším dobrovolníkem Vojtou, který chodil také často. Když se to zprůměruje, tak by to byly tak 3-4 hodinky denně,“ vzpomíná. V minulém týdnu šel pomáhat i náš generální manažer Lukáš Houser.

Dobrovolníci pracovali na dvou místech. Pomáhali v centrálním skladu nemocniční lékárny a pak se také pohybovali ve druhém centrálním skladu. Třídily se zdravotnické pomůcky, nebo také úklidové prostředky. „Těch roušek, obleků, respirátorů atd. chodilo opravdu hodně. Děčínská nemocnice má momentálně docela velké zásoby. Komplikací bylo, že nemocnice prochází postupnou rekonstrukcí. Ve druhém centrálním skladu přijelo třeba deset palet. Byla to prostě fyzická práce, pomáhali jsme něžnému pohlaví roztřídit palety a následně zboží distribuovali po nemocnici. Cítili jsme, že jsou rády, že jim můžeme pomoct,“ připomněl.

Houška přiznává, že ze začátku se ve „skladním“ systému špatně orientovali. Postupem času se ale zlepšili, pak už nepotřebovali ničí „dozor“. Týdně dobrovolnická činnost v nemocnici zabrala tak deset, až dvanáct hodin. „Víte, co bylo zajímavé? Podpisová akce na začátku. Jako dobrovolníci jsme museli podepsat snad třicet papírů. Taková malá autogramiáda! Jinak ale vše klape na jedničku,“ zdůraznil Jakub Houška.

Jak dlouho bude tahle spolupráce trvat? „Já pevně věřím, že po Vánocích se vše vrátí do normálního stavu. Myslím si, že to nárazově dotáhneme do Vánoc. Ono už teď také není tolik času. Děti chodí do školy, máme práci, já si vymyslel, že zase hraji za Á-tým a odpoledne už můžeme trénovat i děti, i když uvidíme, situace se opět horší“ vysvětlil. „Já už jsem pomáhal na jaře, rozvážel jsem látky a gumičky na roušky, poté svážel a obdarovával rouškami různé organizace, samozřejmě i nemocnici. Pokud je možnost, rád pomůžu, mám to tak nastavené dlouhé roky. Měli jsme v plánu pomáhat i domově seniorů u nás na Kamenické. Když jsem řekl panu řediteli, že klidně budu třeba vytírat, nevěřil,“ pokýval hlavou. Z tohoto nakonec sešlo a šli jsme do nemocnice.

Práce a pohyb po děčínské nemocnici vyžadovala nejpřísnější hygienická pravidla. Roušky a pravidelné mytí rukou? Základní pravidlo. „Je pravda, že jsme po nemocnici docela pendlovali. Všichni to tam respektují, jelikož vědí, kolik koronavirus nadělal neplechy“ konstatoval Houška.

Dvojnásobný otec a bývalý dlouholetý kapitán děčínských basketbalistů se snaží stavit v aktuální situaci s rozumem. Nic nechce podcenit, na druhou stranu nepropadá zbytečné panice. „Jsem člověk, co nesouhlasí s nenošením roušek. Věřím, že roušky pomáhají zvládnout tuto těžkou situaci. Samozřejmě mi vadí, že tak často nevídám rodiče, nevídám ani tolik kamarády, chyběly mi tréninky s dětmi, což je velmi těžké, ale snažím se vládní nařízení respektovat. Nejhůř jsou na tom podnikatelé, kteří přicházejí o živobytí, což je špatný. Na jaře to bylo jiné, lidé se báli, nevěděli, co bude. To víte, že bych si dal rád točené pivo a poseděl delší chvilku s kamarády. Ale když to nejde, nepůjdu přes zákaz do restaurace,“ pokrčil rameny.

Houška má jasno v tom, že práce v nemocnici by otevřela oči těm, kteří koronavirus zlehčují. „Slyšel jsem různé příběhy z nemocnice, tomu nemůžete nevěřit. I přesto, že těch těžkých případů je menší procentu, tak je to věc, kdy nikdy nevíte, co to provede. A je to někdy strašně rychlé. Věřím lidem, co s tím mají, nebo měli nějakou zkušenost. Určitě bych některým lidem takovou nemocniční stáž doporučil,“ dodal  Houška. Myslím, že jinak než společně se z této situace nedostaneme. Věřím, že se situace brzy zlepší a my budeme zase normálně žít, protože je to pro některé lidi již neudržitelné. Držím všem palce, ať to zvládnout, uzavřel Houška