Minulý týden jsme odehráli pro spoustu lidí zcela obyčejný zápas proti NH Ostravě, ale pro rodinu Šiškových to byl zápas speciální. Poprvé ve svých kariérách se proti sobě postavil Ondra Šiška a jeho mladší bratr Adam. Výsledek zápasu známe, Děčín ho jasně vyhrál, ale všichni asi chápeme, že pro tuto rodinku nebylo skóre utkání důležité. Ondra už je ostřílený borec, ale Adam má vše před sebou, a nejen o tom jsme si povídali s našim ústředním rozehrávačem v krátkém rozhovoru, který jsme pro vás připravili.

Ondro, o kolik let je brácha mladší?

Je o 9 let.

Je o dost mladší než ty, můžeš se považovat za jeho vzor, který ho k basketbalu přitáhl?

Tím, že odmalička jezdil s našima na moje zápasy a vnímal všechny úspěchy a porážky společně se mnou, tak přirozeně nějaký impuls a vliv dát se na basketbalovou kariéru jsem asi měl. Ale hlavní faktor vidím v tom, že ten sport má rád, nikdy do něj nebyl tlačený a vyvíjený tlak na výsledky a úspěchy, v tom ale největší zásluhu mají rodiče, kteří nás vedli touhle cestou a za to jim patří obrovské dík.

Je stejně jako ty rozehrávačem, je to známka toho, že by opravdu rád šel ve tvých šlépějích?

To, že hraje na stejném postu jako já, je dáno nějakými fyzickými předpoklady a dovednostmi. Já bych byl rád a myslím, že to tak má i brácha nastavený, aby mířil výš, než aby se upnul na cíl se mi “vyrovnat”.

Myslíš si, že na to má?

Myslím, že každý má na to, čeho sám chce dosáhnout, pokud zná sám sebe a cestu jak se k onomu cíli dopravit.

Jak moc jste si podobní? Je to také takový zarputilec a bojovník, jako seš ty? Nebo u něj převládají jiné vlastnosti…?

Myslím, že povahově jsme v mnoha věcech rozlišní, ale tu soutěživost a zápal se zlepšovat máme oba v krvi.

Jak moc ses na tento zápas těšil?

Těšil jsem se moc, nikdy jsem nepřikládal velké naděje, že by se to mohlo někdy stát a popravdě řečeno, jsem úplně nevěděl, co od toho čekat a jak se toho chopit. Snažil jsem to brát jako každý jiný zápas, ale přiznám se, že parkrát jsem se nachytal, kdy jsem se víc soustředil na to, co brácha udělá a mezitím mi hráč, kterého jsem bránil, utekl. Myslím, že to ale bylo dáno i průběhem utkání, který jsme měli celou dobu pod kontrolou, a tak koncentrace trochu polevila, ve vypjatějších zápasech do toho půjdu tvrději. Nicméně, to byl pro mě velmi specifický zápas a jeden z nejsilnějších okamžiků mé kariéry.

Vznikla tam zajímavá situace při zápase, kdy jsi dostal TCH chybu, nebylo to právě trochu kvůli starosti o bráchu?

Tím, že se brácha akorát zotavil po zlomenině malíkové kosti na noze, kvůli které vynechal skoro celou sezónu, tak jsem se vyděsil, když po jednom zákroku nemohl došlápnout na nohu, proto jsem vyslal impulzivnější gestikulaci směrem k rozhodčímu ať přeruší hru, naštěstí nešlo o nic vážného.

A jak toto utkání prožíval Přerov a vaše rodina?

Celá rodina zápas sledovala, dokonce tety a sestřenky fandili u nás doma společně s rodiči a následně tenhle okamžik řádně zapili. Od všech členů rodiny mi pak chodily zprávy s ohlasy na zápas.

Co bys svému bráchovi popřál do jeho kariéry?

Aby se mu vyhýbala zranění a ať to dělá naplno do doby, kdy ho basket bude naplňovat.