BK Děčín s.r.o.

Seriál rozhovorů - díl 4.: Luboš Bartoň

26.01.2012 14:06Zpovídal: Ladislav Faltin, Jakub Důra | Tisk | Přejít zpět Ve čtvrtém pokračování rozhovorů s hráči, kteří jsou v historii děčínského basketbalu zapsáni zlatým písmem, se nám podařilo ulovit poměrně „velkou rybu“ a až z daleké španělské Fuenlabrady vyzpovídat reprezentačního kapitána Luboše Bartoně. Tento borec odstartoval svou kariéru v České Lípě, ze které si ho však brzy vytáhl Děčín a během dvou sezon v našem dresu odehrál 84 zápasů a zaznamenal v nich 1209 bodů. Jeho velký talent však neušel dalším pozorovatelům a tak přes pražskou Spartu či španělský Joventut Badalona se dostal například až do gigantu jménem Barcelona!, odkud však kvůli malé vytíženosti v závěru angažmá odešel a momentálně hájí na Pyrenejském poloostrově barvy zmiňované Fuenlabrady. V rozhovoru se rozpovídal právě o zážitcích z působení v děčínském dresu, rodinné idylce ve slunném Španělsku či případném návratu zpět do děčínských barev…

Luboši, jak vzpomínáte na své basketbalové začátky a angažmá v Děčíně? Co se vám vybaví jako první při vzpomínce na působení v děčínských barvách?
Tak pamatuju se na dost detailů…První tréninky, první zápas v Ústí, jak jsme špatně začali sezonu a nakonec to dotáhli až na páté místo. Samozřejmě se mi vybaví cesty z České Lípy do Děčína s Petrem Janouchem.

A když se naopak trochu déle zamyslíte - jaký nejsilnější zážitek jste si z Děčína uchoval?
Určitě bronzová medaile v roce 1998. Tým šlapal celou sezonu výborně a myslím si, že jen stěží šlo udělat lepší výsledek. Opava a tehdejší Kunín byli lepší.

Je také něco speciálního - nějaký týmový rituál, hecování a sázení se se spoluhráči či něco obdobného, co bylo v Děčíně specifického?
Pamatuju si pár věcí, ale musím také poznamenat, že jsem na dopolední tréninky nejezdil (kvůli škole) a tak nevím úplně všechno. Nějaké sázky určitě byly a ,zápisné´ bylo téměř na denním pořádku. Naštěstí zápisné nebylo nějak velké, většinou se to zapilo rundou piva. A pak samozřejmě holení hlav po dobytí bronzu. Karla Formánka jsme museli nejdřív opít, aby se potom nechal ,ojet mašinkou.´

Přejděme nyní k vašemu současnému angažmá – jak jste ve Fuenlabradě i přes různé finanční peripetie i s rodinou spokojený?
Jsem spokojený. Já jsem typem člověka, který chce vždycky víc. Na druhou stranu člověk musí zvážit situaci a být také spokojený s odvedenou prací. Fuenlabrada za poslední dvě sezony zažívá nejlepší roky své historie a jsem si vědom, že v tom mám prsty i já. Nejenom třeba výkony, ale už jenom účastí. Je důležité mít stmelený kolektiv, který vždy hraje na výhru. Že to nevyjde? Nevadí. Víc práce a tréninku/obětavosti a jede se dál. Dříve nebo později se výsledky dostaví. Takže bych to viděl určitě pozitivně, nehledě na finanční trable klubu.

Právě rodina se vám zkraje prosince opět rozrostla – prozraďte, je to chlapeček nebo holčička a jak se malé(mu) daří? Roste jako z vody a je zdravý(á)?
Elizabeth se narodila 1. prosince a těší se skvělému zdraví. Roste opravdu jako z vody a mění se ze dne na den. Je to pro mě/nás příjemná změna, i když občas bychom si rádi užili trochu volna, a to teď tak jednoduše nejde.

Jak příjemné bylo letos se poprvé během všech zahraničních angažmá podívat zpět do ČR a v rámci poháru Eurochallenge se utkat s Pardubicemi? Bral jste tento zápas hodně prestižně?
Prestižně beru každý zápas, ve kterém nastoupím. V Pardubicích jsem chtěl rozhodně vyhrát a hrát co nejlépe. Nakonec jsme vybojovali výhru, s mým výkonem už to bylo horší, navíc jsem dostal nepříjemnou ránu do kolene. Bylo zajímavé nastoupit proti spoluhráčům z reprezentace, atmosféra byla spíše tréninková…V hale bylo málo lidí a skoro nebyli slyšet. Alespoň na co jsem já zvyklý.

Velmi nezvyklé je také to, že při řadě zranění hrajete na „čtyřce.“ Je to pro vás značná nepříjemnost?
Nepříjemnost by byla, kdybych nehrál vůbec. Mně nedělá tolik problémů hrát na postu 4, ale člověk se dostává do úplně jiných situací na hřišti, a to jak v útoku, tak v obraně. Mám značnou převahu v některých situacích, ale naopak musím být opatrný, aby druhý tým nevyužíval mých ,slabin´ na této pozici. Odehrát celý zápas na „čtyřce“ není vůbec jednoduché.

Asi jste musel být i se svými spoluhráči až překvapený, jak vás Pardubice potrápily…
Byl to pro nás dost divný zápas. Přijeli jsme ze zápasu ve Valencii, kde jsme odehráli jedno z nejlepších utkání roku a nebyli jsme moc připraveni na jiný způsob hry Pardubic, které měly hodně zraněných hráčů. Špatná obrana a i doskok byly příčinou našeho špatného vstupu do utkání. To se s námi vleklo vlastně až do 35. minuty zápasu. Vlastně až naše zónová obrana změnila tempo hry Pardubic a pár přesných střel z naší strany znamenalo vítězství. Určitě dost vydřené…

V létě se rozjede na plné obrátky také kvalifikace ME. Co říkáte na náročnost skupiny, ve které figuruje Turecko nebo Itálie?
Těším se. Už mě nebavilo nastupovat proti soupeřům v divizi ,B.´ Doufám, že se tým sestaví co nejsilnější a hlavně v co nejlepší formě. Věřím v úspěšnou kvalifikaci a v účast na ME 2013. Možná mojí poslední akci s reprezentací.

A na závěr trocha předjímání – plánujete ke konci kariéry návrat do Děčína?
Kdybych se vracel zpět do Čech, tak by asi bylo nejrozumnější vrátit se na sever Čech. V tom by ale hrálo roli hodně dalších věcí, těžko něco předvídat. Rozhodně se ale cítím, že mám v sobě ještě dva až tři kvalitní roky po Evropě…Končit s basketem než dovrším 35 let se mi určitě nechce. Potom bude každá sezona navíc jako extra bonus.

Zdroj fotografie: arxiu.fcbarcelona.cat zobrazeno 1666 x  | Zpovídal:  | Tisk | Přejít zpět