A-tým > Rozhovory

Káťa Kramlová odchází

03.08.2017 23:16Luděk Černý | Tisk | Přejít zpět

Dva a půl roku opečovávala svoje "ovečky" na lavičce mužského A-týmu BK ARMEX Děčín, dbala o jejich zdraví, radovala se z úspěchů a vždy se širokým úsměvem přispěchala, když bylo zle. Řeč je o fyziotereutce Kateřině Kramlové, kterou diváci během zápasů vídali fungovat především za lavičkou. V letošní letní pauze se Kateřina rozhodla k dalšímu životnímu kroku a tým opustila. I přes intenzivní hledání se zatím nepodařilo místo fyzioterapeuta plnohodnotně zaplnit a vedení klubu stále hledá.

 



Loučení s klubem však bylo pohodové a veselé, protože každý ji měl rád. Po odchodu nám Kateřina poskytla trochu svého času pro rozhovor. 

• Na úvod musí přijít otázka: Proč jste vlastně skončila u týmu?
Řekla jsem si, že se chci ubrat jiným směrem, začít se věnovat víc sobě, rodině, své vlastní kariéře, ale i soukromému životu. Věřím, že mé rozhodnutí je pochopitelné i pro vedení klubu, kterému jsem způsobila starost, ale vzhledem k tomu že jsem oznámila můj krok ihned po skončení sezóny, věřím, že kvalitní náhradu za mě zajistí.

• Bylo to rozhodnutí lehké či těžké? 
Samozřejmě to nebylo lehké rozhodnutí, ukáplo i pár slziček. Na Děčín budu vždy ráda vzpomínat. Všichni mě tam hned od začátku skvěle přijali mezi sebe, s kluky jsme si sedli a těch zážitků je opravdu mnoho. Byla sranda a budou to pro mě nezapomenutelné roky. Nicméně mě bylo vždy jasné, že tohle není práce na celý profesionální život v oboru fyzioterapeut. Tento obor mám opravdu ráda a chci se posunout trochu dál, vzdělávat se a sbírat i jiné zkušenosti. 
 
• Co vám štace u Válečníků dala? A to nejen profesně, ale i lidsky?
Nabrala jsem opravdu mnoho zkušeností, profesně mě to posunulo nahoru. Poznala jsem nové výborné lidi, ve vedení klubu Lukáše Housera, pana Chrastného, Pavla Budínského, Jakuba Důru, kapitána Jakuba Houšku a další, ale i lidi kteří se pohybují v oboru sportovní i civilní fyzioterapie, a to na klinice Rehkat Petra Toncara, který mi pomohl se ponořit do zákulisí sportovní fyzioterapie. Lidsky mě to zesílilo a zocelilo. Myslím, že mám více válečnické srdce, na čemž mají zásluhu i skvělí děčínští fanoušci, kteří si myslím, že jsou jedni z nejlepších v naší lize.

• Byl krok do děčínského týmu tím správným? 
Určitě ano. Celou dobu se vzdělávám, i během práce v motolské nemocnici v Praze jsem si přála dostat se do nějakého dobrého sportovního oddílu a děkuji moc vedení basketbalového klubu, že jsem dostala příležitost pracovat zrovna v Děčíně a mohla si splnit svůj sen.

• Jaká je vlastně role fyzioterapeutky u mužského týmu? Byla jste skutečně jen přes péči o tělo nebo jste byla třeba někdy i "vrbou" pro hráče? Pomáhala jste jim třeba i slovem?
Měla jsem mnoho rolí. Byla jsem nejen fyzioterapeut, masér, kustod, ale i jak říkáte ,,vrba'' a psycholog (smích). Mojí výhodou bylo i to, že jsem hrála basket od svých šesti let a kluci se se mnou mohli bavit o hře a zápasech. Jako v každém týmu jsou různá pnutí mezi hráči, mezi hráči a trenéry… Je zajímavé být u toho, a přitom si udržet nadhled a snažit se napětí snižovat. Před příchodem do Děčína jsem neměla představu, co všechno práce fyzioterapeuta u takového týmu znamená. Není to pouze práce fyzioterapeutická, cvičení, masáže, ale také komunikace s lékaři specialisty, koordinace léčby, termíny prohlídek a sestavování rehabilitační plánu, aby se hráč dostal na palubovku co nejdříve.

• Jak fyzioterapeut prožívá utkání? Je čas sledovat skóre nebo oči stále hlídají hráče a jejich zdravotní stav? 
Já jsem zápas prožívala vždy na plno, ostatně natržený vaz v kotníku za lavičkou mluví za vše (smích). Dá se ale říct, že za lavičkou je stále co dělat. Samozřejmě vždy sledujete hráče a soustředíte se na ně, zejména na ty, kteří nejsou zdravotně zcela v pořádku. Sledujete jejich pohyb na hřišti, ale i na lavičce. Staráte se také o pitný režim, ručníky atd. 

• Nezkoušela jste někdy třeba poradit i trenérovi? Nebo jste dodržovali pravidlo o "vlastním písečku", kam ten druhý neleze?
S trenérem jsme vždy komunikovali a řešili zdravotní stav hráče společně, a když došlo ke zranění během zápasu a já rozhodla, aby hráč už nenastoupil, vždy toto rozhodnutí respektoval. Co se týká nějakého zasahování do koučinku, tak si myslím, že o tom nemůže být ani řeč, vzhledem ke kvalitám a zkušenostem Pavla Budínského. 

• Cítí i fyzioterapeut úspěchy a neúspěchy týmu? Odrazilo se to někdy na vaší práci?
Určitě cítí. Všichni v týmu táhnou za jeden provaz, všichni jsme vždy chtěli vyhrávat, a když přišla prohra, tak jsme byli zklamaní a smutní, ale na mé práci se to snad nikdy neodrazilo. Vždy po zápase a hned druhý den ráno už jsem se musela soustředit na zdravotní stav hráčů a dávat je do kupy, a to po fyzické, ale i psychické stránce, kdy jsem se je snažila podpořit.

• Dostala jste rovněž stříbrné medaile za poslední tři sezóny? Máte je vystaveny doma nebo budou v nové práci?
Ano, a o to více si vážím své pozice v Děčíně. Přišla jsem a hned jsme byli ve finále! Třikrát jsem zažila „zimák“, třikrát jsme byli stříbrní v lize a dvakrát stříbrní v Českém poháru. Po celou dobu jsem byla i součástí reprezentačního týmu juniorů, kam jsem se dostala díky práci v Děčíně, takže pro mě neuvěřitelné a nezapomenutelné tři sezóny! Zatím mám medaile vystavené doma, ale až třeba budu mít jednou svou vlastní ordinaci, určitě budou viset tam.

• Hráči, i ti, kteří už za Děčín nehrají, na vás pějí jen chválu. Čím to? Zabírá mix tvrdé ruky a laskavého úsměvu?
Asi ano (smích). V masérně vždy vládla pozitivní atmosféra, legrace a zábava, ale kluci věděli, že si na lehátku neodpočinou. Říkali, že relaxační masáž já neznám (smích). 

• Když jste se loučila s klubem, jeho členové vám vyrobili veliké tablo s fotkami, které mapovaly vaše působení u týmu. A k tomu ještě každý napsal pro vás nějaký vzkaz. Jak jste tohle loučení vnímala?
Popravdě, v ten den jsem takové překvapení vůbec nečekala. Byla jsem dojatá a neměla slov. V tu chvíli se mi promítlo tolik zážitků a událostí, např. oholená část hlavy, kasička v televizním přenosu a podobně. A u vzkazů jsem se culila, byl to parádní nápad a mně to udělalo strašnou radost. Dostala jsem i dres se symbolickým číslem tři podepsaný hráči, který si určitě budu brát na děčínské zápasy. Mezi hráči jsem poznala spoustu nových kamarádů a přátel, s kterými se velmi ráda zase někdy potkám, ať to bude kdekoliv.

• Co momentálně děláte? Užíváte si prázdnin nebo pracujete?
Toto léto jsem fyzioterapeutem u národního týmu chlapců U16 a čeká nás mistrovství Evropy v Bulharsku, takže se s týmem pilně připravujeme.

• A poslední otázka. Kam směřují vaše kroky z Děčína?
Vracím se zpět za rodinou do jižních Čech a budu pracovat v soukromé ambulanci ve Strakonicích. A pokud někdy budou podmínky k nějaké spolupráci ve sportovní oblasti, ráda pomůžu a podělím se o své zkušenosti.

 

1230x  | Luděk Černý | Tisk | Přejít zpět

 

 

Krátké zprávy

Fotografie týdne

Pozvánka na 29. a 31.10.2017

Kooperativa NBL 2017/18 Základní část

#TýmyK+-%
1.BK Opava4408
2.ČEZ Basketball Nymburk3306
3.GEOSAN Kolín4226
4.mmcité+ Brno4226
5.SLUNETA Ústí nad Labem4226
6.BK ARMEX Děčín4226
7.USK Praha3215
8.DEKSTONE Tuři Svitavy4135
9.Olomoucko4135
10.NH Ostrava3124
11.BK JIP Pardubice2113
12.Fio banka J. Hradec3033

Průměr na zápas

BodyUžitečnost
Šiška O.13.5Šiška O.19.0
Houška P.13.3Pomikálek T.15.8
Pomikálek T.12.5Houška P.15.0
Halada F.9.8Krakovič J.6.7
Krakovič J.7.3Landa R.4.5

DoskokyAsistence
Houška P.6.0Šiška O.4.8
Šiška O.4.3Feštr L.2.3
Pomikálek T.4.3Houška P.2.0
Landa R.4.0Pomikálek T.1.8
Houška J.3.3Ježek Š.1.5

Kalendář zápasů



 

Generální partner

Přihlásit

Skrýt  Zavřít a již nezobrazovat